Stručná historie kulturní památky kaple sv. Ludmily a Marty
Šestiboká kaple vznikla zřejmě mezi léty 1712 až 1714 z iniciativy jezuitského řádu při obvodové zdi hospodářského dvora. Podle písemných zpráv nelze vyloučit, že kapli předcházel venkovní oltář, před nímž se sloužily mše a konala kázání. Kaple sloužila jako votivní svatyně především při svátečních lidových shromážděních spojených s kázáním. Původně šestiboký půdorys byl později doplněn přizdívkami u ohradní zdi dvora do současného půdorysu s obdélnou lodí a polygonálním závěrem při vstupu.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 je v soupisu majetku v kapli uváděn obraz světice a tři či čtyři obrázky. Další inventář z roku 1798 zmiňuje oltář s obrazem sv. Maří Magdaleny a několik papírových obrázků. V kostelních účtech k sv. Maří Magdaleně z roku 1826 se hovoří o mších sloužených v malé kapli, jelikož z kostela stojí pouze věž.
Po rekonstrukci rotundy koupila v roce 1867 kapli zdejší obec a zřídila v ní márnici. V době rekonstrukce jezuitského dvora tehdejším majitelem Václavem Šrajerem byla kaple ve 40. letech 20. století opravena. Poslední úpravy kaple pochází z let 1966–1971, jelikož jedna z větví nedaleko stojící staleté lípy prorazila její střechu. V roce 1971 došlo k úpravě kaple na kolumbárium, přičemž tuto funkci převzal v roce 2000 nově zřízený objekt západně od kaple.
Co předcházelo obnovení kaple
V souvislosti s připravovanou opravou barokní kaple sv. Marty a Ludmily byl v průběhu srpna a září roku 2011 prováděn podrobný komplexní průzkum (pod vedením Vojtěcha Kašpara), jehož výsledky měly posloužit ke kvalitní rekonstrukci a vkusné prezentaci této významné sakrální památky.
V rámci stavebně historického průzkumu bylo provedeno podrobné geodetické zaměření, popis objektu a dokumentace interiérů, vnějších fasád a krovu (včetně mykologického průzkumu). Součástí průzkumu byly sondy do stávajících omítek (David Zeman), které v interiéru odhalily nejen starší fáze výmalby kaple, ale také čtyři (tři půlkruhové a jednu obdélnou) interiérové niky ve stěnách kaple. Niky byly zazděny a překryty omítkou. Průzkumy vnějších omítek zjistily, že při rekonstrukci fasády v průběhu 2. světové války byly starší omítky zcela otlučeny až na jádro zdiva a vnější plášť kaple zcela nově nahozen.
Archeologický výzkum v interiéru kaple odhalil pod stávající betonovou podlahou starší cihlovou podlahu a kamenný základ oltářní mensy, přistavěný (podobně jako celá kaple) k ohradnímu zdivu sousedního objektu bývalé sýpky. Pod cihlovou podlahou byla zachycena hlinitá vrstva se zlomky opukových kamenů a fragmenty keramiky z průběhu 12. století, která zřejmě představuje původní historický terén odpovídající době stavby zdejší románské rotundy.
Sonda vně kaple odkryla přizdívku jejího závěru přiléhající k ohradní zdi sýpky, která dokládá, že kaple měla původně šestiboký půdorys a teprve následně byla z vnější strany doplněna přizdívkou do stávajícího půdorysu obdélné lodi s trojbokým závěrem. Společně s průzkumem vlastní kaple probíhala i rešerše v archivech s cílem průzkum doplnit o historické souvislosti, kopie listin a dobovou ikonografii.