Skalní podloží, tvořené druhohorními (mesozoickými) křídovými (stupeň turon) mořskými usazeninami jemnozrnných slínovců – opuk, proslavilo Přední Kopaninu jako zdroj stavebního kamene zejména v románském období. Velké množství staveb 12. a 13. století v Praze (kamenné románské domy a kostely) bylo postaveno z kamene těženého od raného středověku na bělohorské pláni či právě ve zdejším lomu, který proslul produkcí velmi žádané dekorativní zlaté opuky, často využívané při opravách památkových objektů. Vedle využití zdejšího kamene pro kamenické a sochařské práce bylo z místní opuky postaveno i velké množství moderních staveb v historickém centru Prahy i jejím nejbližším okolí. V lomu vždy převládala těžká ruční práce, přičemž kámen se zde lámal a dodával na trh neopracovaný. Ve zdejším lomu byla zachycena významná geologická souvrství charakterizovaná jako stratotyp bělohorského souvrství s dobře patrnou hranicí s korycanskými vrstvami (profil hranic cenoman – spodní turon). Ojediněle nalézané zkameněliny jsou nejčastěji zastoupeny mlži Inoceramus labiatus, hlavonožci Mammites nodosoides či hvězdicemi Epiaster michelini. Lomy na západním okraji obce byly původně dva, avšak po roce 1948 se spojily do jednoho. Lokalita je dnes unikátní přírodní památkou o rozloze 4,13 hektaru.
