Rotunda svaté Maří Magdaleny

Nejvýznamnější historickou stavbou obce je románská rotunda sv. Maří Magdaleny, která byla postavena v průběhu 1. poloviny 12. století. Původně farní kostel (fara je doložena v průběhu 14. století) byl postaven jako románská centrála s válcovou lodí o průměru 5,3 m, s podkovovitou apsidou a hranolovou věží o minimálních vnitřních rozměrech 1,9 x 1,7 m. Nástup na tribunu – emporu byl umožněn od jihu portálem v jižní stěně patra věže, přičemž tento vstup evokuje možnou existenci raně středověkého panského sídla situovaného nejspíše jižně od kostela. V okolí rotundy se intenzivně pohřbívalo již od vrcholného středověku. V nedalekých Tuchoměřicích byly v průběhu 16. století usazeni čeští bratři, kteří zde měli sbor a školu. Z tohoto důvodu je značně pravděpodobné, že v průběhu 16. století měl zdejší kopaninský kostel faráře podobojí. Poté, co v roce 1572 císař Maxmilián II. daroval Přední Kopaninu jezuitskému řádu, byl na zdejší faru dosazen jeho duchovní. Po zrušení řádu v roce 1773 kostel přestal být farní a stal se filiálním ke kostelu v Tuchoměřicích. V roce 1779 se zřítila klenba kostela a následně bylo přistoupeno k jeho rozsáhlé renovaci, k níž přispěl významnou finanční měrou penzionovaný rakouský císař a český král Ferdinand Dobrotivý. Právě tato rekonstrukce prováděná mezi lety 1852–1859 stavitelem Karlem Wiesenfeldem zasáhla výrazně do podoby této unikátní památky. Stávající interiér kostela je novogotický. Na hlavním oltáři v apsidě se nachází pseudogotický obraz Klanění tří králů, který je kopií původního deskového obrazu a obrazy sv. Ludmily a sv. Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1861. Na severní stěně válcové lodi máme možnost vidět oltářní reliéf s motivem Ukřižování Ježíše Krista z přelomu 16. a 17. století, na západní stěně obraz sv. Maří Magdaleny od Viléma Kandlera z 2. poloviny 19. století. Nad oltářním reliéfem v severní stěně lodi vidíme vitráže sv. Ludmily a sv. Václava od Františka Fišera z roku 1946. Nejvýznamnější památkou interiéru kostela (vlevo od vchodu) je však unikátní raně gotická pískovcová křtitelnice, na přední straně zdobená řadou trojlístkových arkád s patrnými písmeny „M A R X“, interpretovanými jako MARIA – KRISTUS.

Jak již bylo řečeno, celá rotunda je postavena ze zlaté opuky, těžené již po staletí v místních lomech. Z původního románského kvádříkového zdiva se však do dnešních dnů mnoho nedochovalo. Přesto si stavba dodnes podržela svoji dispozici: centrální loď je válcová, kruhového půdorysu, na východní straně je připojena nízká apsida, na straně západní pak vysoká věž čtvercového půdorysu. Dosud nejasného stáří je přístavba na jižní straně kostela: dnešní podobu získala jistě až v době moderní, ale po její východní straně je patrné osekané zdivo, které je pozůstatkem staršího přístavku – nelze vyloučit ani jeho románské stáří. Přesnější datování by však mohl přinést případný archeologický výzkum. Kromě okénka s pískovcovým ostěním (záklenkem) v jv. stěně apsidy (z jeho situování lze předpokládat podobné okénko i na protilehlé straně), jsou všechna okna novodobá. Pískovcový vstupní portál je jednoduchý obdélný. Překvapivá zjištění o vývoji stavby přinesl śtavebně historický i archeologický výzkum. Je zřejmé, že věž i rotunda vznikly současně: dokladem je jednak jejich provázané zdivo v základech, jednak pravidelný čtvercový vnitřní půdorys věže, který by nevznikl v případě přístavby (naopak by kopíroval válcový plášť lodi, jako je tomu v případě jižní přístavby).

Interiéru kostela dominuje především původní kruhová loď o vnitřním průměru 5,3m a apsida, na niž osově navazuje věž. Tato původní dispozice byla zásadně změněna jižním přístavkem, který změnil prostorové uspořádání: původní loď nyní plní funkci presbytáře, na jehož severní straně byl situován oltář. Rekonstrukce r. 1852 změnila také výškové proporce (nyní 2:3). Apsida je od lodi oddělena prostým triumfálním obloukem, ohraničeným římsou. Koncha v apsidě je novodobá, stejně jako polokulová kupole v bývalé lodi (při rekonstrukci bylo ze statických důvodů použito dřevo namísto kamene). Prostor přízemí věže tvoří sakristii.

Změna dispozice se také projevila osazením kamenného oltářního reliéfu v nízké nice. Centrálním motivem je Ukřižování, vedle kříže jsou Máří Magdalena, sv. Jan a P.Maria. Nejisté je dosud datování reliéfu, ale novější rozbory nevylučují jeho vznik již na sklonku 16. století. Nad vstupem do sakristie je olej Viléma Kandlera – Máří Magdalena. Pozoruhodná je také kopie původního dřevěného oltáře, který se bohužel v průběhu rekonstrukce v minulém století ztratil. Přesto je tato kopie na plátně od J. Hellicha z r. 1861 považována za zdařilou: hlavním námětem je Klanění sv. tří králů, po stranách se sv. Václavem a sv. Ludmilou. Podobné náměty nesou také vitráže oken v původní lodi. Vitráže v apsidě a jižním přístavku pocházejí z 90. let tohoto století.

Také nejnovější rekonstrukční práce, dokončené v polovině r. 2000, se podepsaly na vzhledu interiéru rotundy. Byl odstraněn oltář při severní stěně centrály, nově byl zadlážděn stupeň v apsidě. V rámci úprav také došlo k odstranění dřevěného oltářního stolu v apsidě, který tvořil podstavec pro Klanění sv. tří králů. Oltářní obraz byl zavěšen na stěnu, což ještě zvýrazňuje jeho prostou přímočarost. Skutečnost, že ani dnes nejsou všechny záhady kopaninské rotundy objasněny, potvrzují také zmíněné práce: při rozebírání mensy severního oltáře se k překvapení všech zúčastněných objevil zazděný výklenek (nika), o jehož existenci nikdo nevěděl. Jeho význam zatím nelze přesně určit a tak se stane předmětem dalšího bádání. Již dnes je však jisté, že její význam zřejmě nebyl dán liturgickými potřebami.

Ze staršího inventáře se do dnešních dní dochovala pouze raně gotická pískovcová křtitelnice, na přední straně zdobena řadou trojlístkových arkád s patrnými písmeny „M A R X“, interpretovanými jako MARIA – KRISTUS.